Keltika je poslední z knih Roberta Holdstocka, která u nás vyšla. Díky strýci pracujícímu v plzeňské SF&F speciálce Valhalla jsem měl tu možnost dostat se k jednomu výtisku hned den po vydání. A stálo to za to: jak ten pocit exkluzivity (přeci jen mě nemohlo mnoho lidí předběhnout), tak především samotný čtenářský zážitek. Protože Keltikou Holdstock možná vybočil z řady tematické, ale stále si drží maximální hodnotu poutavosti, čtivosti a hodnot činících z obyčejných knih umělecká díla.

Hlavním hrdinou je Merlin, kterého vám jako osobu jistě představovat nemusím. Jeden z nejstarších a zcela určitě nejslavnějších mýtických hrdinů se prochází po jakémsi paralelním světě artušovské legendy, kde se mísí tehdejší zeměpisné znalosti s představami vzdálených krajin a duchovních míst (země mrtvých, podsvětní jeskyně a cesty pod povrchem země). Jde však o jinou postavu, než jak ho známe z jeho pozdějšího setkání s Artušem: mladý (relativně) čaroděj s touhou užít si svůj téměř nekonečný život tak, jak jen bude možné. Do svých runami pokrytých kostí sahá pro kouzla a zázraky jen nerad a pouze v případě krajní nutnosti, neboť dobře ví, že za každou změnu běhu života zaplatí svými vlastními roky, kterých i přes veškerou štědrost svého stvořitele nemá nazbyt.

Tohoto Merlina potkáváme ve chvíli, kdy zaslechne volání svého dávného přítele Iásona, slavného vůdce Argonautů. Vysvobozuje ze dna ledového jezera svého uvězněného kamaráda a jeho slavnou loď - Argó - i za pomoci místní bohyni lesa Mielikki zasvěcené čarodějky. Iásón projevuje patřičnou vděčnost a vyzývá Merlina k další velké výpravě za svými ztracenými syny, které mu Médeia ukradla. Zaonačila to sice natolik chytře, že si Iásón po 700 let myslel, že jsou mrtví, avšak Merlin její léčky prohlédl a ukázal mu pravdu. Brzy Merlin zjišťuje, že Argó je víc než jen loď. Již několikrát byla rozebrána, znovu postavena a stále ještě drží pevně na vodě jako žádná jiná, byť je její architektura starobylá a málo odolná. Ovšem kouzlo, které vychází z již neforemného kusu starého a popraskaného dřeva - srdce lodi - způsobuje, že se jí žádné plavidlo světa nemůže rovnat.

Iásón sbírá informace a posádku, až se dozví, že se jeden z jeho synů připojil k Brennovi, vojevůdci, který v Galii shromažďuje své legie a chystá se vyrazit do Řecka přes Makedonii a za sebou nechat jen divokou spoušť a spálené trosky, obzvláštní pozornost pak bude věnovat svatyním a věštírnám. Iásón tedy sestaví tým, který by se dal přirovnat k týmům z komiksů o superhrdinech - jedna mýtická postava vedle druhé. Takto vybaven vyráží po moři a po velké řece na velkou stíhací jízdu, aby našel své ztracené syny a napravil dílo Médeino, o které si myslí, že je již několik set let mrtvá. O tom, že tomu tak úplně není, se přesvědčí až ke konci knihy, ale já vám to prostě říct musel… :-)

Takhle napsáno to možná nezní úplně nejlépe, dokonce by se dalo říci, že jde o pěknou slátaninu. Není divu, já jsem po přečtení upoutávky na zadní straně obálky soudil úplně stejně. Stačí však přečíst několik prvních stran a budete mít jasno v tom, že se nepříjemné překvapení ze strany autora věhlasného jména nekoná. Jde o zcela vážný a patřičně složitý (byť úrovně Hloubení či Dávných ozvěn nedosahující) román, kde jsou zajímavým a originálním způsobem konfrontovány mýty a kultury nejrůznějších národů, nemenší roli ovšem hraje konflikt bohů, kteří v Holdstockově světě mají k lidem blíž než je tomu dnes, a výrazným způsobem ovlivňují jejich životy. Poslední, co by se o knize dalo říci, by bylo, že jde o tuctovou fantasy. Mohu vám garantovat, že něco tak zvláštního a přitom tak vynikajícího jste již dlouho nečetli.

Abych se pořád neopakoval, nebudu na závěr recenze přidávat závěrečný verdikt. Myslím, že jste si sami již vše domysleli z odstavců předchozích, pokud ne, vraťte se na úplný začátek textu. Pokud ano, v což pevně doufám, jen bych vás zdržoval od nevyhnutelné cesty do knihkupectví, takže na tomto místě recenzi ukončím a s vámi se rozloučím. Na shledanou u dalších skvělých fantasy!

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí